Vše o včelách

Včela medonosná (Apis mellifera) patří mezi blanokřídlý hmyz. Jde o jednoho z nejznámějších zástupců společenského hmyzu. Druh vznikl pravděpodobně extrémní geografickou izolací od mateřské populace včely východní, a to v době evolučně nedávné – asi před 10 000 lety. Oblast původního rozšíření zahrnovala Afriku, Blízký východ a Evropu. Do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland byla přivezena až v 17. století, na Dálný východ až začátkem 20. století.

Spousta lidí pohlíží na med jako na sladkost, ale v podstatě se jedná o čistě přírodní sladidlo, které je o mnoho zdravější než bílý cukr vyráběný z cukrové řepy nebo třtiny. Obě sladidla mají různé složení. Cukr, lhostejno řepný nebo třtinový, se skládá ze sacharózy, kterou musí organismus nejdříve rozštěpit na glukózu a fruktózu, aby je mohly buňky využít k výživě.

Propolis je látka, na kterou po tisíciletí nedali dopustit staří Řekové, Římané a Egypťané. Cenili si širokých léčebných účinků tohoto včelího produktu a také bezpečné aplikace. Propolis je produktem včel, které touto látkou zpevňují a dezinfikují úly. Včely sbírají z borovic a dalších stálezelených dřevin aromatické látky pryskyřičného původu a mísí je s výtažky svých hlavových žláz.

Včelí vosk (kód přídatné látky E901) je přirozený produkt, který vzniká metabolickou přestavbou medu a pylu v těle některých druhů včel. U včely medonosné je producentem dělnice.

Mateří kašička je produkována hltanovými žlázami mladých včelích dělnic. Mateří kašičkou krmí včely jednak svá vývojová stadia, tj. larvy, jednak matku po celou dobu jejího života. Mateří kašička je koncentrátem obsahujícím hlavně bílkoviny a mnoho dalších složek.

Včelí jed je látka produkovaná jedotvornou žlázou včelích dělnic. Včelí dělnice bránící včelstvo před vetřelcem pomocí žihadel vpravují do těla nepřítele jed, čímž vetřelce usmrtí, paralyzují či alespoň odhánějí v závislosti na velikosti a tím i odolnosti nepřátelského organismu. Jed vytváří i včelí matka, ale používá jej jen při souboji s jinou matkou.

Rouskový pyl donášejí včely jako svou základní potravu v rouskách na zadním páru noh. Tvar a barva pylu jsou pro každý druh rostliny charakteristické.

Získávání rouskového pylu umožňuje lapač pylu umístěný u česna, který ze zadních nožek včel zachytí malou část pylových koláčků (ne více než 10 procent snůšky).

Pyl perga je již včelami zpracovaný pyl, který mají včely uložený v plástvích. Známý je též jako včelí chléb. Tento druh pylu vzniká mléčným kvašením v plástvových buňkách, proto je pro lidský organismus dobře stravitelný a vysoce účinný. Alergická reakce na tento druh pylu je spíše vzácnější.

Nejčastějším zdrojem včelího masa jsou larvy a kukly včel, ale mohou to být i dospělé včely. Tento včelí produkt je v Evropě a Severní Americe, oproti zbytku světa, na okraji zájmu. Tento nezájem je způsoben odlišnou stravovací kulturou. Je to stejné jako s konzumací ostatního hmyzu. Přitom pro domorodé společnosti je mnohdy lákavější plást plodu než medu. Jako u většiny larev hmyzu jde o vysoce výživnou potravu, přitom díky společenskému životu včel i v dostatečném množství na jednom místě.